na svoji rodinu čeká poslední vymazlená fenka :-)

                       vrh Nebel Nirvána - máme vánoční štěňátka - vrh X

                                                     chovatelská stanice

                                            IN FINE MUNDI v TELEVIZI:

                               1.vstup ZDE     2.vstup ZDE      3.vstup ZDE

                     chs

Saarloos Wolfhond (od roku 1993 také Saarlooswolfhond)
Saarloos Wolfdog

Saarloosův vlčák je plemeno relativně mladé i když o více jak 20 let starší, než nám více známý československý vlčák. První kříženci vlka a psa se narodili v Holandsku roku 1936. Duchovním otcem myšlenky vzniku tohoto plemene byl velký milovník přírody, pan Leendert Saarloos (16.11. 1884 – 13.1. 1969), který šlechtění a propagaci tohoto plemene obětoval téměř celý svůj život. Jeho snem bylo vytvořit ideálního pracovního a především „ ne degenerovaného“ psa.

Ke svému pokusu koupil evropskou vlčici " Fleur " ze ZOO Blijdorp v Rotterdamu a jako otce štěňat zvolil svého německého ovčáka Gerard van Fransenum (Axel v.Stubersheim x Wotan´s Irmhild,) jehož předci sloužili v první světové válce.
Fleuřina rodina evropských vlků pocházela ze Sibiře a to byl i důvod proč některým z kříženců a později saarloosovým vlčákům byla na její počest dávána ruská jména.

První vrh kříženců Fleur a Gerarda se narodil na jaře 1936. Bohužel, všechna štěňata uhynula během prvního měsíce na psinku. Leendert Saarloos pokračoval v dalším křížení i když stále odmítal své psy vakcinovat a během následujících let mu uhynulo na toto onemocnění mnoho štěňat, včetně první vlčice Fleur. Všechny následující matky - vlčice - pojmenovával L. Saarloos opět " Fleur "a kolem počtu vlků použitých při šlechtění není jasno dodnes. Některé prameny hovoří dokonce o 4 – 6 vlčicích.

Koncepce L. Saarloose bylo vytvořit hnědě zbarveného „ evropského vlčáka " a v jeho chovných plánech mu později pomáhal holandský genetik Dr. L. Hagedoorn. On sám byl vždy přesvědčený o kvalitách vlčáků a přestože jich mnoho bylo stále velmi plachých, již v roce 1942 požádal o registraci vlčáků holandský Raad van Beheer. Všechny materiály byly vráceny, jelikož jeho čtvrtinoví a poloviční vlci byli stále velmi nevyrovnaní, co se povahy a především exteriéru týče a nepříliš se odlišovali od ostatních již registrovaných plemen.

Pan Saarloos sám nikdy nekladl důraz na exteriér. Jeho základním kritériem a podmínkou pro chov byla povaha! I přesto, byli jeho vlčáci z hlediska exteriéru pro mnohé úžasnými psy s pružnou chůzí, jemnou srstí a kohoutkovou výškou až 75 cm, kteří v těch, jež se s nimi setkali, zanechávali hluboký dojem.

L. Saarloos se snažil své vlčáky prosadit, jako policejní a zachranářské vodní psy. Avšak bez větších úspěchů. Začátkem padesátých let zřídil v Dordrechtu školu na výchovu vodících slepeckých psů a sám své vybrané vlčáky trénoval. Někteří se ukázali jako mimořádně vhodní pro tuto činnost, byli velmi inteligentní a učenliví a doba samotného výcviku byla o mnoho kratší, než u ostatních plemen psů. Jako průvodce vychoval a vycvičil jednoho vlčáka i pro svoji nevidomou manželku. Selekci na povahu prováděl L. Saarloos vždy důkladně ale i přesto se stále rodilo velmi mnoho vlčáků příliš plachých, nedůvěřivých a nejistých v neznámých situacích. Pro tyto vlastnosti se stali SAV později jako slepečtí psi zcela nepoužitelní. V roce 1963 Leendert Saarloos žádal podruhé o uznání evropských vlčáků holandský Raad van Beheer, bohužel, znova mu byla registrace zamítnuta! Koncem šedesátých let byla zrušena i jeho škola vychovávající vlčáky jako slepecké psy a 13. ledna 1969 ve věku 84 let pan Leendert Saarloos umírá.

Po jeho smrti došlo k úplnému propadu tohoto plemene. Jeho chovatelskou stanici se jménem “van de Kilstroom“ s velkým problémy vedla tehdy jeho teprve 17 - ti letá dcera Marijke se svojí nevidomou matkou. Mnoho zvířat bylo umístěno v nouzových podmínkách, u přátel a nadšenců. V chovu se pokračovalo více méně neplánovitě a pravděpodobně došlo v těchto letech i k přilití krve aljašského malamuta. Přežití vlčáků se zdálo být otázkou času. Našli se však zastánci, zarytí nadšenci a milovníci tohoto plemene a především díky nim se podařilo registraci vlčáků u Raad van Beheer prosadit! A i když se toho pan L. Saarloos již nedožil, 5. června 1975 byli vlčáci zapsáni do holandské plemenné knihy a na počest svého tvůrce byli „ evropští vlčáci “ přejmenováni na " SAARLOOS WOLFHOND." Nekontrolovaný chov se zastavil a Zaska van de Kilstroom se stala „ předlohou “ k napsání standardu.

V roce 1981 byl Saarloosův vlčák registrován FCI, standard No. 311.1 FCI skupina 1.

Povaha.
Přestože přes 300 vlčáků bylo trénováno jako slepečtí vodící psi a někteří i byli pro tuto činnost využíváni, není dnes saarloosův vlčák kvalifikován jako pracovní pes. Obrovské úsilí samotného L. Saarloose trénovat a používat vlčáky jako policejní či záchranářské psy selhalo, přestože někteří jeho vlčáci splnili testy policejních psů. Jeho oblíbený pes „Yro " který byl použit v roce 1963, jako poslední při křížení „Fleur II " a znovu přilití vlčí krve měl složeny záchranářské zkoušky.
Vlčí původ je však silnější, než by se na první pohled mohlo zdát…….a saarloosův vlčák si toto dědictví nese již mnoho generací. Dnešní saarloosův vlčák je společenský a rodinný pes s velmi jemnou a citlivou povahou, přestože je tak trochu tvrdohlavý. K cizím lidem je rezervovaný, pro někoho možná zbabělý. To co však platí pro vlky již staletí, platí pro saarloose také :


Radši 100x zbabělý, než 1x mrtvý! " Opatrnosti není nikdy dost.

K lidem, kteří si získají jejich důvěru, jsou neobyčejně milí, přítulní a odevzdaní. Jejich mazlení spočívá v co nejtěsnějším kontaktu s člověkem, položí si hlavu do klína, či se na vás namáčknou celou svou vahou a nekonečně dlouho setrvávají ve strnulé blaženosti. K dětem jsou velmi jemní, citliví a nikdy nejsou a nesmí být agresivní! Jakákoliv forma agresivity je vylučující vadou. Milují doslova každou psí společnost a zcela bez problémů se začlení do jakékoliv „zdravé“ psí smečky. Přesně ví, kde je jejich místo a co si ke kterým členům můžou či nemůžou dovolit. Jejich mimika a řeč těla jsou natolik výrazné, že se velmi rychle naučíte svému saarloosovi rozumět.

I když mnoho neštěkají, štěkat umí a pokud žijí ve smečce, rychle se od ostatních psů učí.
Saarloosův vlčák je absolutně nevhodný pro člověka se sklony k tvrdému zacházení či využívání kontrastních a donucovacích metod při výcviku!
Násilím se u těchto psů ničeho nedosáhne! K výchově a výcviku je třeba použít pozitivní motivaci. Plná kapsa pamlsků a stále dobře naladěný trpělivý páníček je to pravé. Saarloosův vlčák je vhodný na dlouhé procházky do přírody, ale zrovna tak nepohrdne posezením u televize, kde s nekonečnou trpělivostí a přitulen k vám vydrží ležet celé hodiny. Štěňata velmi ráda okusují doslova cokoliv a tak nechat štěně samotné doma se rozhodně nedoporučuje. Oplocený pozemek či kotec na dobu nezbytně nutnou pokud jste v práci, je k umístění saarloose ideální. Saarloosovi vlčáci jsou velmi silně citově vázáni k lidem a prostředí, které znají. Nesnáší změny, jízdě autem se musí učit. Tak jako všechno v jejich životě i jízdu autem je nutné spojit s něčím příjemným. Pokud budete jezdit jen k „ veterináři “ již po třetí svého psa do auta nedostanete! Jsou velmi inteligentní, doslova čtou vaše myšlenky a jednu chybu již podruhé nezopakují. Jejich chování je kontrolováno daleko více vrozenými instinkty, než vůlí člověka, přestože své pána nade vše milují, jsou velmi samostatní!

Podobně, jako u československého vlčáka, je zapotřebí štěně dokonale a včas socializovat. Období mezi 3 a 16 týdnem jejich života je velmi důležité. V tomto období je nezbytně nutné, aby štěňata byla brána do ruky co největším počtem osob a všechny zážitky a podněty byly pozitivní. Úloha kvality výchovy během prvních týdnů a i celého prvního roku života saarloosova vlčáka je velmi důležitá a zanedbaná socializace se nikdy již nedožene.
Je třeba však vědět, že i sebelepší socializace vrozené vzorce chování nezmění!

Barva
Standard saarloosova vlčáka popisuje tyto barvy:
- Vlkošedá ve všech odstínech – wolfsgrey –
- Hnědá ve všech odstínech – aqutibrown – které se říká „ bos " či forest (lesní
hnědá)
Světle krémová až po čistě bílou.
Vlkošedá a bílá zvířata mají černě zbarvený nos, víčka, pysky. Drápy mohou, ale nemusí být černé.
Hnědá a krémová zvířata mají zpravidla nos, pysky, víčka a drápy barvy játrové.

saarloos1

Bíle zbarvení saarloosovi vlčáci jsou velkou vzácností a prakticky se již nerodí. Nositeli genů pro bílou barvu (neplést s albinotismem, kde pigment zcela chybí) byli staří němečtí ovčáci, použití při šlechtění tohoto plemene (dnes má patronát nad bílými ovčáky, ze kterých se postupem doby vytvořilo samostatné plemeno Švýcarsko, v nedávné době byli však známi pod názvem americko – kanadský bílý ovčák.) Za nositele těchto genů u saarloosových vlčáků jsou považováni psi Yro van de Kilstroom, oblíbený pes L.Saarloose, Caro a jeho syn Oskar, Nimrod a Urba. Vyjmenovaní psi se velmi často vyskytují v průkazech původu saarloosů a posledně jmenovaný pes Urba se vyskytuje prakticky ve všech.  Vzhledem k preferování zejména vlkošedé barvy a v některých zemích hnědé barvy se bílí saarloosovi vlčáci již od roku 1986 nerodí. Dva poslední bíle zbarvení SAV žijící v Holandsku a registrovaní (NVSWH) holandskou asociací pro SAV - Tjaary Twitjana van Asthado zemřela v roce 1999. Poslední bílý saarloosův vlčák - Tagos Timber van Asthado zemřel v roce 2000.

Velkou vzácností a překvapením bylo tedy narození bílé fenky 12.3. 2003, která se jmenuje Yukawitte Yosemite Timberley!

saarloos2

Zdraví
Saarloosův vlčák by měl být energický, vytrvalý a zdravím překypující pes. Hlavním kritériem pro chov musí tedy být jeho dobré zdraví, funkční a harmonická tělesná konstituce. Jsou dlouhověcí ovšem podobně jako divoká zvířata, jsou velmi citliví na léky, speciálně pak na anestetika a každý majitel a chovatel saarloose toto musí vědět a seznámit s tím svého veterinárního lékaře. Populace saarloosových vlčáků v zahraničí je z geneticky podmíněných chorob kontrolována pouze na PRA (progresivní atrofii sítnice) v některých státech i na DKK. Saarloosův vlčák je povážován za plemeno vzácné a kromě země původu Holandska, není příliš znám. V nedávné době byla do ČR importována první hnědě zbarvená fenka jménem Wolfsírius Covername Iris z Finska. Toto plemeno zastřešuje v České republice Klub chovatelů málopočetných plemen psů.

Za velmi zajímavou pokládám i hnědou barvu saarloosů. Kde se vzala?
Nikdo z dlouholetých chovatelů mi na tuto otázku nedokázal odpovědět. Hnědí saarloosovi vlčáci se rodili od nepaměti a sám pan Saarloos čelil v počátcích šlechtění nařčení z přilití krve sibiřské husky. On to vždy rezolutně odmítal. U československých vlčáků v počátcích křížení NO a vlka se hnědě zbarvená štěňata nikdy nenarodila. Jisté je, že některý ze psů, který byl použit při šlechtění SAV musel být nositelem genů (bb), které jsou zodpovědné za vznik hnědé barvy a játrového nosu. Příbuzenskou plemenitbou, která byla hojně využívána došlo ke značnému rozšíření. Mnoho prvních saarloosových vlčáků se tak stalo nositeli těchto genů. Podobně je to i s bílou barvou, která však pro mne není tak nevysvětlitelná, jako hnědá. Staří němečtí ovčáci tuto barvu nesli. Nositeli genů zodpovědných za vznik bílé barvy byli tedy psi, kteří se použili při šlechtění saarloosova vlčáka. Dnes se bíle zbarvení SAV téměř nerodí. Standard však tuto barvu nadále uznává a čas od času se bíle zbarvený saarloos ve vrhu objeví, nejedná se však o albíny.

Páry současných dostupných barevných variantách:

Pár vlkošedých Saarloosových vlčáků:

saarloos3

Pár hnědých Saarloosových vlčáků:

saarloos4

Poděkování patří autorce článku paní Ing. Monice Soukupové, chovatelce Československého vlčáka a Saarloosova vlčáka - chovatelské stanici Z Molu Es, která svolila k uveřejnění jejího článku a některých fotografií na těchto stránkách.


 

Copyright © bez souhlasu majitelky stránek platí zákaz kopírování veškerých textů, obrázků, fotografií a jejich dalšímu šíření či jinému použití. Tvorba stránek pro chovatele.

Tvorba luxusnich stranek pro chovatele, foceni psu Praha